Vosy

patří mezi sociální hmyz, plně vyvinutá kolonie může obsahovat 5000 i více jedinců

dokonalá proměna,

stadium vajíčka: 7-10 dnů, stadium larvy: 1-2 týdny, stadium kukly: 1-2 týdny

dospělec má charakteristické příčné černé a žluté pruhy na zadečku, královny obou druhů vos měří 20 mm, samci (trubci) obou druhů vos 15 mm ,mají pár silných mandibul, lízací a sací ústní ústrojí, přechod hrudi a zadečku zúžen do tzv. „ vosího pasu“.

Na jaře mladá královna naklade v hnízdě kladélkem do buněk vajíčka. Hnízdo je konstruováno z rozžvýkaného dřeva, dělnice (neplodné samice) přebírají péči o královnu, plod a další konstrukci hnízda

aktivní jsou ve dne, s rostoucí teplotou roste i aktivita

potrava: proteiny ( mouchy, komáři, larvy hmyzu – na jaře nutné pro krmení plodu), cukry ( nektar, zralé ovoce, limonády, šťávy, medovice, pivo, marmelády) – v pozdním létě, kdy klesá potřeba péče o plod

s prvními mrazy vymírá kolonie, kromě mladých královen, které přezimují na skrytých místech mimo hnízdo ( vykotlané stromy, kamenné zídky, aj.)

vosy mohou dát žihadlo i několikrát za sebou, pro citlivé osoby může být žihadlo nebezpečné, místo vpichu potřít antihistaminovou mastí nebo perem po bodnutí

Sršeň obecná budí strach svou velikostí. Není pravda že je jedovatější než včely nebo vosy. Sršní bodnutí je stejně toxické jako vosí a méně toxické než bodnutí včelí. Anafylaktický šok hrozí i po jediném bodnutí pro alergika, jinak je údajně nutno až několik set bodnutí k usmrcení člověka. Udávají se čísla 50 bodnutí u dětí a 100 bodnutí u dospělých.

Sršni jsou méně agresivní než vosy, a nepřitahuje je lidská strava, takže nemají tendenci člověka oblétávat. Kromě situace, kdy je zaujmeme a oni si nás přilétnou prohlédnout zblízka. Pokud nám sršeň sedne na oděv, s největší pravděpodobností velmi brzy odlétne. Pokud si sedne přímo na kůži, hrozí, že nás bude chtít ochutnat, a kousnutí samozřejmě bolí. V takovém případě se doporučuje jí nějakým předmětem opatrně setřást.

Žihadlo sršně obsahuje mnohonásobně méně jedu než žihadlo včely.

Traduje se, že sedm sršních žihadel zabije koně a tři stačí na člověka. Znalci však tvrdí, že je to nesmysl. Sršeň obecná je ve skutečnosti mírumilovná a prakticky neškodná. Většina obav z tohoto hmyzu pramení z jeho velikosti a hlasitého bzučení. Podle výzkumů však má pracovitá včela pětkrát až padesátkrát víc jedu než její velká příbuzná, sršeň obecná (latinsky Vespa crabro). Smrtelnou dávku pro člověka tedy neobsahují tři, ale několik tisíc jejích žihadel.

Opravdu nebezpečné může být sršní bodnutí pro lidi trpící alergií. Pokud k nim nepatříme, nemusíme při setkání se sršní propadat panice.

Navíc je na rozdíl od menší divoce žijící příbuzné, vosy obecné, mnohem inteligentnější. Sršeň člověka respektuje zhruba jako sobě rovného. Budeme-li ji v klidu pozorovat, zjistíme, že se vůči nám chová podle principu žít a nechat žít. Přesto není moudré přibližovat se k objektu jejího zájmu na méně než zhruba půl metru. Pak s podrážděným a znechuceným bzučením odletí. Obyvatelky sršního hnízda obzvlášť nemají rády prudké otřesy kolem svého domova, manipulaci u výletového otvoru a přehrazení příletové dráhy.

Zakladatelkou sršní kolonie je královna, kterou můžeme potkat od poloviny dubna. Na ní záleží vývoj celého společenství. Sama začíná na jaře budovat základ budoucího hnízda.

Kusadly nastrouhá kousky dřeva a smísí je se slinami. Ze vzniklé papírové hmoty buduje základ obalu i první vnitřní buňky. Naklade do nich vajíčka, z nichž se líhnou larvy. Protože je ale hnízdo stavěno odshora dolů, královna je musí k vnitřku komůrek přilepit zvláštní lepkavou hmotou, aby jí budoucí generace nevypadla na zem.

Dejte jí čas.

Největší evropská vosa se živí především mouchami a sladkými ovocnými šťávami. Rozhodně se ale nevrhá na koláč, který držíme v ruce, ani se nesnaží spáchat sebevraždu v půllitru piva. Je zvědavá, protože jejím hlavním úkolem je shánění potravy.Když na nás náhodou usedne, snaží se zjistit, zda náhodou nejsme k jídlu. Člověk je však pro ni v tomto směru naprosto nezajímavý, a tak během pár vteřin poklidně odletí. Musíme jí ovšem dopřát klid, nemávat kolem sebe rukama, nevřískat a nevyrážet na zběsilý útěk.